Číslo 1/2015

Článek je autorovou polemikou s architekty o smyslu architektonické tvorby v závislosti na energetických úsporách, které se staly základním ukazatelem při hodnocení budov. Povinnost dosahování energetických úspor vyplývá z programů EU, i když je autor přímo nezmiňuje. Snaha o dosažení energeticky úsporné budovy je dokumentována autorovou iniciativou, kterou ukázal při navrhování vytápění a chlazení budovy muzea Lothara Fischera v Německu. Protože nepřesvědčil architekta o investičně a provozně zcela nevhodném řešení, dokázal přesvědčit investora a následně dosáhnout změny architektonického řešení. Autor prokázal nejen značnou odvahu, ale i vytrvalost, která vychází z jeho přesvědčení, že dům je buď dobrý, nebo špatný. Jeho přístup k řešení by mohl a měl být příkladem i pro projektanty TZ B, aby prosazovali technicky optimální řešení technických zařízení budov, při vstřícném vztahu k práci architektů. Není to, a asi to nebude vždy jednoduché. V každém případě by projektant TZ B měl svůj názor důrazně projevit – je to i jeho povinnost.

Příspěvek je zaměřen na základní požadavky a principy, které se vztahují k projektování zařízení pro odvod kouře a tepla v budovách. Tato zařízení se realizují ve shromažďovacích prostorách typu divadla, kina, víceúčelové haly, diskotéky apod., dále v obchodech, pasážích, skladech, podzemních prostorách s větším počtem osob, atriích, hromadných garážích atd. O požadavku na instalaci zařízení pro odvod kouře a tepla rozhoduje projektant požární bezpečnosti staveb na základě normových vyhodnocovacích kritérií. Stanovení tohoto požadavku je základním podkladem pro projektanta, který zařízení pro odvod kouře a tepla navrhuje.

Příspěvek se zabývá městským tepelným ostrovem Prahy, klimatickým fenoménem typickým pro všechna velkoměsta. Pozornost je věnována jednak jeho velikosti, tedy intenzitě, prezentován je časový vývoj za posledních víc než 50 let a naznačen je i očekávaný vývoj zhruba do poloviny příštího desetiletí. Kromě toho je zmíněno i biometeorologické hledisko jevu prostřednictvím tzv. fyziologicky ekvivalentní teploty, která se v tomto kontextu použila vůbec poprvé. Vzhledem k tomu, že velkou motivací pro prohloubení znalostí o pražském tepelném ostrovu je projekt „UHI“ financovaný programem FP7 EU v rámci „Central Europe Program”, jsou v textu zmíněny i základní informace o tomto projektu se zaměřením na Prahu.

Článek je věnovaný modelování a experimentálnímu ověření modelu tepelného čerpadla s chladičem par a dochlazovačem. V první části je popsán model jednotlivých komponent a celkového oběhu včetně okrajových podmínek. Dále je popsán vyrobený prototyp a měřicí okruhy pro jeho zkoušení včetně umístění jednotlivých čidel. Model tepelného čerpadla byl ověřován experimentálními zkouškami na prototypu. Matematický model dosahuje vysoké shody s měřením pro většinu provozních stavů. Průměrná odchylka naměřených a vypočtených hodnot výkonů je 4 % pro standardní zapojení (pouze výparník a kondenzátor), pro více-výměníkové zapojení je odchylka modelu od měření do 10 %. Ověřený model lze dále použít pro optimalizaci a simulace v dalších výpočetních programech.

Používání chladivových zařízení – tepelných čerpadel pro vytápění rodinných i bytových domů je dnes již běžnou záležitostí. Pouze správně navržené a provozované zařízení zajistí požadované technické parametry a přinese úspory energií, včetně dlouhé životnosti. Zásadně odlišné jsou však provozní podmínky chladivového zařízení (tzv. přímý výpar), které bude použito jako zdroj chladu, popřípadě i jako zdroj tepla pro vzduchotechnickou jednotku. Negativní zkušenosti s některými již realizovanými zařízeními jsou toho důkazem. Jedná se zejména o zimní provoz při nulových a podnulových teplotách venkovního vzduchu, ale i při chlazení v přechodném a letním provozu. Autor se v článku pokusil předat své osobní zkušenosti s navrhováním, realizací i provozem těchto zařízení do chladicího výkonu cca 150 kW, které představují rozhodující podíl na našem trhu.

Článek představuje energetickou studii rekonstrukce staré budovy – budoucího Centra nízkoenergetických budov v Písku. Návrh energeticky efektivních budov s nejednotnou strukturou uživatelů, např. kombinace obytného, administrativního a technologického provozu, vyžaduje detailní dynamické simulace budovy a energetického systému pro návrh optimálního konceptu, který splňuje jak požadavky na komfort, tak energetickou efektivitu při minimalizovaných investičních nákladech. Energetická studie rekonstrukce budovy Centra ukázala, jak důležitá může být informace o budoucím využití budovy v návrhové fázi, a vyjasnila řadu otázek pro další projektování systémů budovy (vysoký podíl příkonu ventilátorů na potřebě elektrické energie, vhodný rozsah použití FVT kolektorů, optimální objem zásobníků tepla a chladu a jejich ekonomická výhodnost).

Článek pojednává o distribuci vzduchu v místnosti s příčným průřezem 18 m2, kde se požaduje rovnoměrný průtok nízkou rychlostí 0,1 až 0,2 m/s. Princip originálního řešení spočívá v rozptylování a odsávání vzduchu přes stěny zhotovené ze speciálních tkanin perforovaných otvory o průměru menším než 1 mm. Experimenty na díle – místnosti pro testování chladírenského nábytku – potvrdily splnění předpokladů návrhu.

Článek navazuje na informace o principu a průběhu tvorby norem na mezinárodní a národní úrovni uvedené v čísle 2/2014 tohoto odborného časopisu. K dříve popsaným obecným principům je nyní doplněn přehled platných národních a evropských norem, které spadají do působnosti oboru ústřední vytápění a příprava teplé vody.