Číslo 4/2006

Autorka hodnotí pražské zimy z hlediska potřeby tepla pro vytápění za posledních 236 let, tj. za období 1770/71 až 2005/06. V tabulkách uvádí pořadí nejtužších a nejmírnějších zim jako celku i jednotlivých zimních měsíců. V grafech lze sledovat průběh desetiletých normálů potřeby tepla pro vytápění během 230 let a padesátiletých normálů za 200 let pro jednotlivé měsíce i celá období. Potřeba tepla byla stanovena pro příslušná období denostupňovou metodou pro průměrnou vnitřní teplotu 19,0 °C. Pro průměrné venkovní teploty byla použita teplotní řada pražského Klementina.

V příspěvku jsou porovnána působení tří typů regulátorů k řízení výkonu teplovodní podlahové otopné plochy. Na základě simulací je porovnáno působení regulátorů: adaptivního, proporcionálně integračního a dvoupolohového. Hodnoceny jsou regulace podle teploty vzduchu v místnosti, regulace ekvitermní a ekvitermní regulace se zpětnou vazbou na vnitřní teplotu. Kriteriem hodnocení je velikost odchylek vnitřní teploty od žádané hodnoty. Hodnocení respektuje různou setrvačnost otopné plochy. Uvedeny jsou dosažitelné tepelné výkony v závislosti na povrchové teplotě nejen pro podlahové, ale i stropní a stěnové otopné plochy.

Článek se zabývá využitelností obnovitelných zdrojů energie se zaměřením na spalování biomasy. Na základě laboratorních experimentů uvádí vlastnosti hořlaviny biomasy, prvkový rozbor paliva, popela i složení emisí při spalování. Upozorňuje na možnost vzniku emisí toxických dioxinů - pro jejich omezení je nutná správná konstrukce spalovacích zařízení i správná volba druhu porostů energetické biomasy.

Autor na základě svých negativních praktických zkušeností otevírá diskusi o navrhování větrání administrativních budov ve vazbě na stávající legislativu. Porovnává požadavky na minimální dávky čerstvého venkovního vzduchu s evropskými předpisy. Z uvedeného rozboru vyplývá, že požadavky českých předpisů jsou neúměrně předimenzované, i když v zimním i letním období dovolují snížení množství čerstvého vzduchu až o 50 %. Zároveň ukazuje na některé přemrštěné požadavky pracovníků hygienické služby při navrhování větrání zasedacích místností.

Autor článku popisuje vhodný způsob regulace vlhkosti vzduchu při provozu klimatizačního zařízení aplikovaný pro výrobní prostory ve farmaceutickém průmyslu. Při použití původního SW pro automatickou regulaci, který řídil obsah vlhkosti ve vzduchu přímo podle snímané hodnoty relativní vlhkosti, docházelo někdy k nevhodným stavům: např. k souběhu funkce zvlhčování a odvlhčování vzduchu v paralelně pracujících klimatizačních jednotkách nebo v jiném případě, kdy byla využívána ke zvlhčování vzduchu pára z centrálního zdroje o teplotách nad 100 °C, byl v klimatizovaných prostorách zaznamenán i výskyt mlhy. Řešení těchto i dalších problémů spočívalo ve změnách, popisovaných v článku. Autor tímto způsobem poskytuje přístupnou formou prakticky využitelné instruktivní informace, které mohou být úspěšně využity při provozu obdobných zařízení.

Požadavek investora klimatizovat výrobní halu o rozměrech 78 x 30 m se 100 pracovníky a celkovými tepelnými zisky 128 kW byl realizován nástřešní jednotkou s přímým chlazením a plynovým dohřevem. Rozhodujícím momentem bylo prosazení způsobu přívodu vzduchu zaplavením celé podlahy. To umožnilo snížit pracovní rozdíl teplot na polovinu, což přineslo snížení investičních i provozních nákladů. Spodním přívodem se dosáhlo i rovnoměrné proudění a rozložení teplot v prostoru a maximální spokojenosti pracovníků.

Autor v příspěvku podává přehled o problematice řešení denního osvětlení. Článek se zabývá metodami návrhu a ověření denního osvětlení a především uplatněním dynamických simulačních modelů. V samostatné kapitole je uveden přehled a kategorizace simulačních programů pro denní osvětlení. Detailní počítačová simulace je aplikována i na konkrétném příkladě učebny.

Zemní výměník tepla se používá pro předehřev a chlazení čerstvého vzduchu přiváděného do budovy. Příspěvek popisuje principy nově vyvinutého tepelně vlhkostního modelu pro nestacionární simulaci zemních výměníků tepla a validaci modelu oproti analytickému řešení.

Prezentované výsledky a názory se vztahující k průvzdušnosti oken a dveří (obecně výplní otvorů), vycházejí z práce v akreditované zkušební "Laboratoře otvorových výplní, stavební tepelné techniky a akustiky" ve Zlíně.. Popis zkušebních metod, způsob vyhodnocování průvzdušnosti, normativní základna i kritická polemika některých důležitých aspektů této problematiky poskytují ucelené a hlubší poznatky. Uvedené údaje jsou využitelné v projektové praxi.

Článek referuje o nové německé směrnici pro plánování, hodnocení a využití zařízení na ohřev pitné vody, která byla vydána v roce 2004 a která určuje, jaká by v tomto směru měla být "dobrá praxe" a komfort pro uživatele.

-