Číslo 4/2009

Autoři představují novou metodu stanovení tepelných setrvačností náběhu T63N a chladnutí T63CH deskových otopných těles založené na termovizním snímání povrchové teploty. Stručný popis experimentu je doplněn rozborem stanovení reprezentativní hodnoty střední povrchové teploty, problematikou určování T63N a T63CH a stručným popisem modelů v prostředí Matlab/Simulink a Excel. Ze získaných výsledků vyplývá použitelnost termovizního snímání k danému úkolu a nutnost sledovat průběh povrchové teploty tělesa v celé ploše zejména u náběhu. Chladnutí tělesa odpovídá chování systému 1. řádu, kdežto charakteristika náběhu systému min. 2. řádu, což je nutno zohlednit jak při stanovování příslušných setrvačností tak při simulacích. Model chladnutí vycházející z energetické bilance vykazuje dobrou shodu s experimentem (max. relativní odchylka do 6 %), výpočet z analytického řešení dokonce do 3 %. K modelování náběhu bylo využito statistické analýzy změřených dat.

Práce analyzuje tepelné ztráty větráním pro různé dávky větracího vzduchu. Analyzováno je několik modelových případů - školní třída, fitcentrum, kinosál a byt. Pro modelový případ školní třídy byly podle vyhlášky č. 410/2005 Sb. stanoveny dávky větracího vzduchu na hodnotu 20 až 30 m3h-1 na žáka. U modelů fitcentra a kinosálu byly řešeny varianty pro 15, 30 a 50 m3h-1 na osobu. Model bytu byl počítán s intenzitou větrání 0,5 h-1. U každého případu je řešena varianta bez použití zpětného získávání tepla i s použitím zpětného získávání tepla. Následně je vyhodnocen přínos zpětného získávání tepla pro celoroční energetickou bilanci. Při simulaci byla uvažována pouze tepelná ztráta větráním bez uvažování vlivu vnitřních zdrojů tepla a tepelné ztráty prostupem, které se mohou případ od případu lišit. Energetická náročnost větrání byla simulována v programu TRNSYS 16.1.

V časopisu VVI je tento autorův článek poněkud neobvyklý. Je výsledkem nejen podrobného technického průzkumu stávajícího systému vytápění a větrání Národního muzea, ale i vlastně historického bádání o původním systému navrženém při projektování objektu a změnách, ke kterým došlo při výstavbě, a pozdějších šťastných i méně povedených rekonstrukcích v jeho 125leté historii. V úvodu autor seznamuje s historií Národního muzea od jeho vzniku, kdy bylo roku 1818 založeno jako "Vlastenecké muzeum", slavnostním provoláním zemské šlechty, až po dokončení výstavby jeho budovy v roce 1891. V další části je uváděn podrobný popis původního systému vytápění a větrání, navrženého Ing. Kellingem z Drážďan, až po odhalování nedostatků, vedoucích ke stížnostem pracovníků muzea na "ohřátý vzduch prachem uhelným a plísní přesycený, který se vysílá do místnosti a pachem je naplňuje tak, že lidem se dostavuje mdloba." Text je doplněn kopiemi historických výkresů, které ač zmenšené, dokreslují technická řešení systému vytápění a větrání. Dále jsou zde popsány odvážné rekonstrukce systému z roku 1922, i ty méně povedené z padesátých a sedmdesátých let minulého století. Autor zároveň dokumentuje současný stav větracího systému, který nejvíce utrpěl při již zmiňovaných rekonstrukcích. V závěrečné části článku se autor zamýšlí nad nadsazenými mikroklimatickými požadavky některých kurátorů muzea a upozorňuje na nebezpečí možného nevratného poškození stavby a interiérů při přetechnizovaném řešení klimatizace. Závěrem však uvádí možná řešení úprav systému jak v historické budově, tak i v objektu bývalého Federálního shromáždění, který Národní muzeum získalo.

V různých potrubních systémech sloužících k dopravě plynů je třeba často redukovat tlak media ve značném tlakovém spádu. S expanzí, kterou je dosahována redukce tlaku plynu, je obvykle spojena zvýšená hlučnost v okolí místa redukce tlaku. Autoři se zabývají problémem jak z hlediska termodynamiky tak i akustiky. V závěru článku autoři věnují pozornost návrhu reduktoru tlaku plynu. Na konkrétním příkladu je ukázán postup výpočtu a volba geometrie reduktoru.

Autor informuje čtenáře o matematickém modelu, který umožňuje posouzení vhodnosti konstrukce hybridních fotovoltaicko-tepelných kapalinových kolektorů (FV/T) z hlediska elektrické a tepelné účinnosti. Současně poukazuje na riziko poničení nebo omezení životnosti samotných fotovoltaických modulů při jejich integraci do pláště budovy bez možnosti účinného chlazení.

Článek popisuje některé aspekty související s hodnocením energetické náročnosti budov v ČR a na Slovensku. Poukazuje na často opomíjené části hodnocení a problematické případy, kdy hodnocením dle stávající vyhlášky 148/2007 nelze dosáhnout požadovaných hodnot.

Autor ve svém článku vystihuje současnou praxi předávání nově instalovaných soustav techniky prostředí objednatelům a poukazuje na přetrvávající nedostatky v této agendě a na jejich důsledky. S použitím dlouholetých zkušeností v této činnosti vyslovuje své praxí podložené názory spolu s velmi podstatnými doporučeními.