Číslo 4/2023

Článek seznamuje čtenáře s výstavbou a řešením zařízení techniky prostředí obchodního domu Kotva v Praze. Budova byla umístěna do historické části Starého Města, kde je již od 13. století doložen čilý stavební ruch. Pro umístění budovy musely být zbourány i některé historické objekty. Stavba je originální již stavebním konstrukčním řešením i řešením koncepce moderního obchodního domu včetně skladů, zázemí zaměstnanců i rozsáhlých parkovacích ploch v suterénu objektu. Stavba, kterou zajišťovala švédská firma, probíhala rychlým tempem od roku 1972 do roku 1975, kdy byla slavnostně otevřena. Modernímu pojetí stavby odpovídalo i koncepční řešení zařízení techniky prostředí. Dodávky vzduchotechniky, chlazení a vytápění byly zahraniční a svou úrovní převyšovaly technickou úroveň tuzemských výrobků. Celá stavba se tak stala vzorem pro československou technickou veřejnost. Autor v článku seznamuje projektanty s použitými systémy a výrobky vytápění a chlazení. Podrobně popisuje navržená vzduchotechnická zařízení (s původním označením) pro jednotlivé prostory obchodního domu. Od míst nasávání čerstvého vzduchu, umístění strojoven, větraných prostorů až po výfuk odpadního vzduchu. V popisu uvádí i systémy ha varijního větrání chráněn ých únikových cest. Závěrem apeluje na uchovávání zajímavých řešení techniky prostředí. Zařízení po skončení životnosti se většinou likvidují a nahrazují moderními. Jejich konzervace a skladování není realizovatelné. Jako řešení navrhuje uchovávat alespoň technickou dokumentaci.

Sledování koncentrace oxidu uhličitého ve vnitřním prostředí budov je nejčastěji používanou metodou hodnocení kvality vzduchu. Koncentrace CO2 koresponduje s obsazeností prostoru a intenzitou větrání. Oxid uhličitý však není jedinou látkou, která znehodnocuje vnitřní prostředí budov. Pokud hovoříme o kvalitě vzduchu z pohledu odérů, používáme pojem vnímaná kvalita vzduchu. Vyšší koncentrace znečišťujících látek způsobuje únavu, bolesti hlavy, poruchu soustředění i snížení poznávacích a rozhodovacích schopností. Příspěvek popisuje vztah koncentrace oxidu uhličitého a vnímané kvality vzduchu, jeho chápání a aplikaci v českých předpisech. Zmiňuje, jaký je dopad různých koncentrací oxidu uhličitého na zdraví člověka, ať už v podobě plynu samotného, nebo spolu s dalšími znečišťujícími látkami produkovanými osobami ve vnitřním prostředí budov. Článek dále ukazuje použití koncentrace oxidu uhličitého jako indikátoru kvality vzduchu a omezení s ním spojená na třech případových studiích, které zahrnují případ srovnání objektů s přirozeným a nuceným větráním, případ srovnání objektů s jedním a více uživateli a případ s různou polohou čidel ve sledovaném prostoru. Článek potvrzuje domněnku, že sledování koncentrace oxidu uhličitého pro určení kvality vzduchu ve vnitřním prostředí je vhodné, ale pro úspěšné použití konkrétní aplikace je nutné zná t souvislosti a omezení.

Základním prostředkem, který přináší účinné snižování tepelných ztrát budov i nejrůznějších technologických zařízení, je využití vhodných tepelněizolačních hmot. V odborné literatuře a jiných technických podkladech je možné se u informací o jejich vlastnostech setkat s některými nepřesnostmi, které mohou být příčinou vážných důsledků. Příspěvek se zaměřuje na častou duplicitu výsledků měření součinitele tepelné vodivosti zjišťovaných odlišnými metodami.

Článek se zabývá problematikou regulace otopných systémů. V dnešních otopných systémech tvoří regulace nedílnou součást, v praxi často opomíjenou. Pro spojité řízení, kterému se příspěvek věnuje, se nejčastěji používá PID regulátor (název odráží fakt, že je složený z proporcionální, integrační a derivační části). Je představen koncept samonastavujícího se regulátoru „RoboPID “, který vznikl v rámci spolupráce Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČV UT v Praze a společnosti Energocentrum Plus, s.r.o.

Druhá část článku o zařízení pro získávání vody ze vzduchu popisuje energetický koncept pro jeho autonomní provoz a vlastní testování zařízení v reálných podmínkách pouště. Prototyp zařízení S.A.W.E.R. tvoří dva technologické kontejnery a solární střecha. Dodávku energie pro autonomní provoz zajišťují solární fotovoltaické, fotovoltaicko-tepelné a fototermické kolektory. Zařízení bylo testováno na podzim roku 2019 v lokalitě Sweihan uprostřed Spojených arabských emirátů. Průměrná produkce vody v průběhu autonomního provozu byla 85 litrů za den.

Příspěvek představuje možnosti využití technického zařízení budov v rámci poskytování energetické flexibility a řízené odezvy spotřeby budov na poptávku elektrické sítě. Uvádí základní dělení podle aktivace odezvy, způsobu využití energetické flexibility a představuje nové role koncových uživatelů, tj. vlastníků a provozovatelů budov v kontextu ostatních zúčastněných stran v rámci chytré sítě. Dále nabízí datovou analýzu současného motivačního potenciálu ze strany sítě vedoucí k flexibilnímu chování s ohledem na budoucí možné role koncového uživatele. V závěru je vyhodnocen také environmentální potenciál odezvy a diskutována vazba na tržní mechanismy .