Číslo 5/2006

Tepelně aktivní prvky stavební konstrukce jsou v současnosti často využívaným řešením pro vytápění a chlazení administrativních objektů. Aktivní využití tepelně akumulační kapacity stavební konstrukce umožňuje nejen snížit provozní náklady na úpravu vnitřního prostředí v budově, ale také lepší využití obnovitelných zdrojů energie. Článek přináší podrobnější pohled na provozní vlastnosti tepelně aktivních konstrukcí, ukazuje příklad jejich úspěšné instalace a věnuje se také bariérám, které mohou nastat při jejich začleňování do celkové koncepce budovy.

Tepelná účinnost rotačních výměníků tepla je závislá na tlakových rozdílech mezi čelními plochami rotoru. Průtoky venkovního a odváděného vzduchu jsou odděleny obvodovými a radiálními těsnicími pásky na povrchu rotoru, které nejsou dokonale těsné. Pronikání vzduchu těmito netěsnostmi je doprovázeno přenosem příměsí vzduchu a teplem, které ovlivňuje účinnost zpětného získávání tepla. V příspěvku jsou uvedeny závislosti průtoku netěsnostmi v závislosti na rozdílech tlaků na základě laboratorních a provozních měření. Diskutován je problém s aplikací normy EN 308/1998 pro hodnocení výměníků tepla a možnost pro její zlepšení.

Článek je věnován vlastnostem druhů skel, omezujících prostup slunečního záření. Na rozdíl od běžných skel reflexních, která nemají spektrální závislost propustnosti záření, se zde popisují tzv. chromogenní zasklení. Ta docilují proměnnou propustnost záření v závislosti na vlnové délce dopadajícího záření. Tato vlastnost se pozorovateli jeví jako změna zabarvení skla. Podle principu změny spektrální propustnosti záření jsou postupně zmíněna termochromní skla (změna spektrální propustnosti závislá především na teplotě skla), gasochromní (změna propustnosti dosažena chemickou reakcí vrstvy plynu a kysličníku kovu na vnitřním povrchu mezery mezi skly za přítomnosti katalyzátoru, výsledkem je změna zabarvení), fotochromní (tmavnutí vlastní hmoty skla podle intenzity ozáření vyvolaná určitou koncentrací přísad již při výrobě skla - užívané v optice), elektrochromní (změna zabarvení působením elektrického napětí a stejnosměrného proudu ve vrstvě elektrolytu) a konečně zasklení s tenkou vrstvou tekutých krystalů, která mohou nejlépe regulovat poměr mezi propouštěným energetickým tokem a potřebným osvětlením a tím co nejvíce snížit náklady na chlazení budov.

Článek analyzuje požadavky na umístění otopných těles v nízkoenergetických budovách a v budovách s nenáročnými tepelně-technickými vlastnostmi (standardní, klasické budovy). Na základě vlastní počítačové simulace a literárních údajů autor prokazuje platnost pravidel pro umisťování otopných těles (pod okny) i pro nízkoenergetické objekty.

Článek vysvětluje specifickou úlohu požárního větrání staveb v kontextu celkového řešení protipožární ochrany budov. Touto úlohou je usměrnění pohybu kouře a tepla při požáru v budově s hlavním cílem zajistit podmínky pro ochranu života a zdraví osob po dobu navrhované evakuace. Dalšími cíli tohoto větrání je poskytnout příznivé podmínky hasičům při jejich zásahu a také snížit tepelné namáhání objektu od požáru, protože odvodem tepla se významně snižují materiálové škody stavby. Článek stručně charakterizuje jednotlivé druhy požárního větrání: větrání chráněných únikových cest a odvod kouře a tepla. Popisuje základní principy jejich funkce na základě přirozeného a nuceného způsobu větrání. Zdůvodňuje nezbytnost sjednocení výpočtových metod a návrhových zásad ve shodných (harmonizovaných) evropských normách. Zdůrazňuje nutnost spolupráce projektanta požárního větrání s architektem i projektantem požární bezpečnosti staveb a také nezbytnost koordinace činnosti požárního větrání s ostatními protipožárními systémy.

Růst cen energií na celém světě vede k novým pohledům na řízení systémů pro větrání budov. Autor v příspěvku analyzuje možnosti využití změny průtoku venkovního vzduchu od hygienického minima energeticky výhodného při nízkých a vysokých teplotách venkovního vzduchu až po energeticky výhodné snižování dodávky chladu nebo tepla změnou průtoku venkovního vzduchu v průběhu jara a podzimu. Jde o velmi zajímavý pohled na způsob řízení výměny vzduchu v budovách.

Autor příspěvku informuje o stavu dvou milionů bytů vystavěných v České republice v průběhu čtyřiceti let 1950 až 1990 stavebními soustavami, které používaly převážně technologie s prefabrikovanými stavebními dílci - panely. Současně informuje o postupech jejich oprav a modernizací, včetně zpráv o institucích, které se zabývají přípravou, zpracováním a ověřením technologických postupů oprav a modernizací.